Město Kladno

STRUČNÉ DĚJINY KLADNA

Kladno bývala původně malá osada v lese, kde se pálilo v milířích dřevěné uhlí. Od pradávna byli majiteli vladykové Kladenští z Kladna, kteří zde žili ve dvou tvrzích. V Horní, která stála na místě dnešního zámku a Dolejší v prostoru mezi dnešní Komerční bankou a Poštovním náměstím.
Patřily jim také tvrze ve Vraném, Lánech a v dnes zaniklých vsích Močidlany a Újezd nad Kladnem. Písemně jsou vladykové z Kladna poprvé doloženi v roce 1315. Prvními významnými  osobami rodu byli duchovní Bohuta a Pavel. Na začátku 15. století byla postavena na Ostrovci třetí tvrz, zvaná Vlaškova. Vznikla zřejmě v důsledku odebrání dosavadních dvou tvrzí rodu Kladenských. Zmíněný Vlašek Kladenský z Kladna získal u Ústí nad Labem hrad Střekov a vytvořil tak novou větev rodu, která se psala ze Střekova. Posledním mužským příslušníkem rodu byl pan Zdeněk, kterému se podařilo vytvořit ohromné panství, které před smrtí odkázal synovcům z rodu Žďárských ze Žďáru.
Tak na Kladně v polovině 16. století nastoupila nová vrchnost, Žďárští ze Žďáru. O Kladno se hodně zasloužil Jiří Žďárský, narozený roku 1517, který vymohl na císaři Ferdinandovi I. povýšení Kladna na městečko. To tak mohlo užívat městský znak, pečetit zeleným voskem, zakládat cechovní pořádky, vařit pivo a pořádat dva výroční (později dokonce tři) trhy a každotýdenní trh, který byl v Kladně vždycky v pondělí. Přestavěl také gotickou Hořejší tvrz na dvoupatrový renesanční zámek a Dolejší tvrz přestavěl na panský pivovar.
Zemřel v roce 1574. Další výraznou postavou rodu žďárských byl Ctibor Tiburcí. Prošel tureckou válkou a když se usadil, vzal si za manželku Sibylu Hradišťskou z Hořovic. Spolu s ní založil v roce 1610 špitál, který byl později přeměněn na chudobinec. Dali také vzniknout první kladenské škole. Založil také rodovou kroniku „Štambuch“. Ctibor Tiburcí zemřel v roce 1615. Po něm se ujal vlády nad Kladnem syn Jan Jiří. V letech 1599-1601 absolvoval s Adamem Kokořovským cestu přes Bavorsko a Tyrolsko do Itálie, u které vedla jeho cesta po moři na Maltu. Odtud se obrátil na cestu zpět. Vše, co na cestách prožil, sepsal. Oženil se s Eliškou Volfeminou Berkovnou z Dubé. Za něj také bylo Kladno den před osudnou bitvou na Bílé hoře v roce 1620 vypáleno a vydrancováno. Přitom shořela i výše uváděná kronika rodu. Byl také postaven na náměstí pískovcový pranýř. Zemřel v roce 1626. V roce 1598 se narodila další výrazná osobnost rodu, Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru. Ten se oženil s Alžbětou Koronou z Martinic. V roce 1622 byl povýšen do stavu svobodných pánů a později do hraběcího stavu. Stal se radou a komorníkem císaře Ferdinanda II. Dal základy pro vznik františkánského kláštera Hájek u Jenče, kde také postavil první loretánskou kapli na území našeho státu. V roce 1630 nechal vystavět kapličku sv. Floriána a sv. Alžběty na místě dnešní barokní Floriánské kaple. Okolo ní vznikl druhý kladenský hřbitov. Manželé měli pět dcer a syna Františka Adama Eusebia. Ten se také stal otcovým nástupcem v držení Kladna po jeho smrti v roce 1653. Pokračoval s enormním nasazením na dostavbě kláštera v Hájku. Díky tomu se ani nestačil oženit a mít děti. Proto před svojí smrtí v roce 1670 odkázal Kladno německé větvi rodu, která žila v Míšni a psala se de Saar. Bylo to ale v době po třicetileté války a míšeňští byli protestanti. Odmítli přestoupit na katolictví a tak z celé transakce sešlo. Po dlouhých soudních sporech se kladenské zboží, které tehdy sahalo od Bílé hory až za Nové Strašecí, rozdělilo mezi jeho pět sester. Samotné Kladno se dostalo do rukou Marii Evě Maximiliáně Tereze Hieserlově z Chodů, ovdovělé Slavatové z Chlumu a Košumberka, rozené hraběnce ze Žďáru. Její životní příběh byl velmi smutný. Ve svém životě pohřbila oba své manžely a všechny své čtyři děti. Kladno darovala svým vnoučatům po dceři Františce Tereze z Lamberka, rozené z Chodů. Sama se zasloužila o postavení poutního kostela v Luži. Na sklonku života rozdala celé košumberské a chlumecké zboží jezuitům a sama skončila v poustevnické chýši na modlitbách. Zemřela v roce 1690 a tím skončilo definitivně panování rodu Žďárských ze Žďáru na Kladně.
Nová kladenská vrchnost, hrabata z Lamberka Kladno prodala v roce 1701 Anně Marii Františce velkovévodkyni Toskánské. Ta si Kladno připojila ke svému buštěhradskému panství. Mezitím se hodně zadlužila na Zákupech a tak už o čtyři roky později, v roce 1705, Kladno zase prodala.
A bylo to tentokrát církevní vrchnosti, benediktinům z kláštera v Břevnově. Stalo se tak za opata Otomara Daniela Zinkeho. Po něm se stal opatem Benno Löbl. Za něj se začalo v roce 1739 s přestavbou chátrajícího renesančního zámku na barokní zámeček, který pak sloužil břevnovský jako rezidence.
To znamenalo, že zde byl vrchnostenský úředník, který řídil chod města a hlavně velkostatku. Následovalo v roce 1741 postavení statue Panny Marie a v roce 1751 s výstavbou kaple sv. Floriána na místě původní kapličky. Všechny tyto stavby jsou dílem velkého českého architekta baroka, Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Z dalších břevnovských opatů si zaslouží pozornost Štěpán Rautenstrauch. Ten se narodil v roce 1734. Byl opatem českých benediktinů, který jako jediný významně zasáhl do života tehdejšího Rakousko-Uherska a to v oblasti pedagogické reformy teologického studia, cenzury církevních knih a církevního práva. V dnešním Kladně se zasloužil svým rozparcelováním části panských polí pro nově příchozí pracovní síly z Broumovska o vznik dvou nových obcí, Rozdělova a Štěpánova. Ta první dostala v roce 1780 jméno po rozdělení parcel a ta druhá přímo po řeholním jménu opata. Zemřel v roce 1785. Za opata Fortunatuse Böhma došlo 6. července 1814 v Kladně k obrovskému požáru, který zničil větší část města. Od té doby se v Kladně začaly stavět domy kamenné namísto dosavadních dřevěných. V polovině 19. století bylo za opata Placida Beneše objeveno v Kladně Janem Váňou uhlí.
Všude začaly růst doly jako houby po dešti. Množství vytěženého uhlí a blízkost železné rudy v Nučici přineslo rozvoj hutního průmyslu. Vzniká Vojtěšská a Poldina huť, roste počet domů i obyvatel.
Z městečka se stává město, které brzy dosahuje dvaceti tisíc obyvatel. V jeho bezprostřední blízkosti se rozrůstají obce Kročehlavy, Újezd pod Kladnem, Dříň, Dubí, Motyčín, Hnidousy, Rozdělov a další. Z mrtvých vstává zaniklá ves Rapice (dnešní Vrapice). Město je obetkáno sítí železnic. Kladenský průmysl  ovládla jména Václav Černý, Antonín Vítek, Vojtěch Lanna, bratři Klinerové, Václav Novotný, Gottfried Bachor, Karl Wittgenstein a další. Kladno se stalo na konci 19. století, s výjimkou Prahy, široko daleko největším městem, ale okres byl v Unhošti. Teprve roku 1878 bylo sídlo okresu nadřízenými orgány v Unhošti zrušeno a přeneseno do Kladna. A tak se ve městě usídlil okresní soud, berní úřad, bylo zřízeno okresní hejtmanství. V důsledku zvýšení své prestiže bylo třeba, aby Kladno obléklo více městský háv, než pod jakým se až dosud skrývalo. A tak byla postavena nová radnice a kostel. Stará radnice byla prodána občanské záložně, která jí po stavebních úpravách užívala až do roku 1945. Ale nezůstalo jen u toho. Stavěla se budova okresního hejtmanství (dnešní úřad práce), Okresní dům (Středočeská vědecká knihovna), nové školní budovy, divadlo, nemocnice a také poštovní úřad.
Nebývale se rozvíjel i spolkový život. Kladno vzkvétalo. Ale mimo poctivých a dobrých lidí se ti objevily také různé pochybné živly, které začaly poctivým občanům ztrpčovat život Rozmáhaly se hazardní hry v karty, opilství, rvačky, krádeže, přepady a jiné nepěknosti. Obec sice prováděla vůči těmto živlům určité zásahy, ale ty neměly velkých výsledků. Rozvoj průmyslu přinesl také rozvoj dělnického hnutí jako výsledek stále většího zbídačování dělného lidu. Prvním pokusem o  vzepření se, byla slavnost Božího těla 1889, později zvaná jako „krvavá“. Prostý incident s utržením březové větvičky u jednoho z oltářů na náměstí přerostl ve vzpouru. Výsledkem byla poničená radnice, vyrabované krámky na náměstí, stejně jako vydrancované sídlo Gottfrieda Bachra (Bachrovna) a dům starosty Josefa Hraběte. Revolta byla potlačena policií a vojskem, které bylo přivoláno z Prahy. Bohužel , nechyběli ani mrtví, vesměs děti. Rozvoj organizování dělníků to ale nemohlo zastavit. Naopak. Vyvrcholením pak byla Prosincová generální stávka v roce 1920. Porážka Rakousko-Uherska v první světové válce a následný vznik Československé republiky v čele s prezidentem Osvoboditelem, T. G. Masarykem vzal majiteli, klášteru v Břevnově, moc nad Kladnem docela.
Nová republika se orientovala na demokratický ráz státu  s příklonem k Velké Británii a Francii. Brzy po vzniku samotného Československa se začíná v Itálii a Německu formovat fašistické a nacistické hnutí. To vyvrcholilo na sklonku třicátých let 20. století, kdy německá expanzivní politika vyvolala světovou válku. V březnu 1939 byla naše republika okupována německými vojsky a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, když se předtím odtrhlo Slovensko a vytvořilo nacistický Slovenský štát. Celá republika byla obsazena 15. března s výjimkou Kladna. To bylo okupováno o dva dny později, protože se Němci báli revolučního kladenského dělnictva.
V noci ze 7. na 8. června 1939 byl v Kladně zastřelen studentem Janem Smudkem německý policista Wilhelm Kniest. Za tento čin byl v Kladně vyhlášen první stav obležení v protektorátu.. Městu byla uložena pokuta půl milionu korun. Bylo zatčeno přes sto představitelů kladenského veřejného života v čele s tehdejším starostou Františkem Pavlem. Ten v důsledku nelidského týrání ukončil svůj život 11. června 1939 skokem z okna věznice v brněnském Špilberku. Správy města se ujal vládní komisař ing. Steinsdorfer z Poldiny huti. Brzy po něm nastoupil jako vládní komisař JUC Karel Zucker, který pak vládl na kladenské radnici až do roku 1945. V roce 1940 byl v kladenské sokolovně zřízen koncentrační tábor. Od 1. ledna 1941 začalo existovat tzv. Velké Kladno, které vzniklo sloučením vlastního Kladna s Kročehlavami, Rozdělovem, Újezdem pod Kladnem, Dubím a Dříní. Rázem tak mělo město v takto nově utvořeném správním celku přes padesát tisíc obyvatel. Dne 3. června 1941 byl na komíně třetí martinské peci v huti Pražské železářské společnosti vyvěšen rudý prapor jako protiněmecká provokace. Dne 27. května 1942 byl uskutečněn atentát na říšského protektora Reinharda Hendricha. Nastal neslýchaný teror. 1. června bylo ve vojenské střelnici v Krnčí zastřeleno šest českých občanů a pohřbeno ve společném hrobě za schvalování atentátu na říšského protektora.  9. června 1942 byly na kladenském gestapu naložena auta sudy s petrolejem, byly připraveny autobusy a policie dostala rozkaz k pohotovosti. Ve večerních hodinách nacisté nasedli do aut a rozjeli se vykonat své dílo - cíl Lidice. V pozdních večerních hodinách vtrhli do příbytků lidických občanů. Obyvatelstvo bylo násilně vyhnáno ze svých domovů, muži odděleni od žen a dětí. 173 mužů bylo shromážděno na Horákově statku, kde byli později zastřeleni. Obec byla srovnána se zemí. Měla navždy zmizet z mapy. 10. června přivezli nacisti do kladenského gymnázia 196 lidických žen, které pak byly 14. června poslány do koncentračního tábora Ravensbrücku a 104 dětí, které byly odtud 12. června odvezeny do Lodže. 12. září 1944 došlo v lese u kostelíku sv. Jana Křtitele nad Dříní k tragédii. Americký bombardér měl při letu na Litvínov technickou závadu, proto odhodil bomby a vrátil se zpět Bomby dopadly přímo do lesa, kde bylo v té době skryto velké množství zaměstnanců z hutí. Neštěstí si vyžádalo 26 mrtvých a několik desítek zraněných. Na začátku roku 1945 už bylo jasné, že nacistické Německo je na pokraji své úplné porážky. 5. května také na Kladně začala národní revoluce, která vyhnala Němce z města a donutila je k ústupu za hranice protektorátu. 9. května projely Kladnem tanky Rudé armády na pomoc Praze a 11. května přijely ruské tanky také do Kladna. Byla obnovena Československá republika. 23. března 1946 došlo ke sloučení dosavadní Pražské železářské společnosti s Poldinou hutí v jeden hutní komplex pod novým názvem Spojené ocelárny národní podnik (SONP) Kladno. Došlo také k přejmenování kladenských dolů. Bylo také rozhodnuto o výstavbě sídliště 9. května v Kročehlavech a vzorného sídliště mezi Kladnem a Rozdělovem. V červnu 1947 byla zahájena výstavba zimního stadionu na bývalém cvičišti Orla. Po převratu v únoru 1948 došlo k znárodnění většiny soukromých firem a provozoven. Dne 5. května 1949 došlo ke sloučení dosavadních obcí Motyčín a Hnidousy v jeden celek se společným názvem Švermov. V roce 1952  bylo započato s výstavbou šesti třináctipatrových věžových domů na vzorném sídlišti Vítězného února.7 9. září 1953 je dnem, kdy v Kladně začala existovat opravdová autobusová městská doprava. Dopravní podnik města Kladna začal svoji činnost s devíti autobusy na pěti linkách. V roce 1959 získalo poprvé titul  mistra republiky v ledním hokeji. Dne 17. května 1968 byl Švermov povýšen na město a v roce 1980 se stal součástí města Kladna. V roce 1987 byla dokončena výstavba sídliště Centrum. 18. listopadu 1989, den po brutálním zásahu policie a jednotky rychlého nasazení proti studentům v Praze, vstoupilo kladenské divadlo do stávky. 27. listopadu se před divadlem u příležitosti generální stávky sešlo na dvacet tisíc lidí, kteří ostře kritizovali postup vlády proti studentským demonstrantům a vyzývali ke změně totalitního režimu. Ten také v posledních dnech roku padl. Dne 15. září 1993 rozhodla expertní komise, složená ze zástupců Fondu národního majetku, ministerstva financí, průmyslu a obchodu, Sdružení hutí, představenstva Poldi a města Kladna, že vítězem veřejné soutěže a budoucím majitelem Poldovky se stává společnost Bohemia Art akademického architekta Vladimíra Stehlíka a jeho syna Marka. Ti byli 6. května 1997odvoláni akcionáři z představenstva a dozorčí rady akciové společnosti. 23. července t.r. byly vyhlášeny konkurzy na společnosti Poldi.konstrukční oceli a Poldina-ušlechtilé oceli, které tak v krátké době následovaly Poldi ocel. Všechny tři byly součástí společnosti Bohemia Art, kterou vlastnil Vladimír Stehlík. Koncem roku 1997 byla ukončena těžba uhlí v kladenské uhelném revíru. Stalo se tak po důlním neštěstí na dole Schoeller. Dne 8. března 2000 padlo konečné rozhodnutí poslanecké sněmovny, že Kladno bude statutárním městem. Pro město to znamenalo větší zviditelnění a větší význam v rámci České republiky.

Autor Jaroslav Vykouk - kladenský kronikář a spisovatel

Použité fotografie z archivu autora a SVM Kladno

text možno citovat pouze se souhlasem autora nebo ředitelky školy