Třídní výlet do Unhoště 8.A
22.května 2019
Není na škodu občas vyměnit pohodlí domova za drsnější, ale o to kouzelnější prostředí přírody. A tak jsme se rozhodli užít si třídní výlet po svém. Kde si usteleme, tam si lehneme, co si uvaříme, to sníme. Voda tu je pouze studená a toalety suché, vzdálené 50m od srubu. Prostě návrat k přírodě. A byla to krása. V pondělí jsme odložili batohy ve srubu a vypravili se na druhý konec Unhoště do včelína, kde jsme se seznámili se životem včel a ochutnali čerstvě nanošený nektar. Ani vydatný déšť nám náladu nezkazil. Ve srubu kluci zatopili v kamnech a uvařili oběd. Čekání na zmoudření počasí jsme si krátili nejrůznějšími hrami. K večeru vykouklo slunce, a tak první skupina vyběhla s fáborky do lesa a připravila šipkovanou pro ostatní. Večer byl opět ve znamení her - AZ kvíz, lodě, piškvorky. Vyčerpaní jsme ulehali do spacáků a už se těšili na celodenní výlet. Ráno jsme vstávali do slunečného dne. Všude kolem voněl les a voda. Po vydatné snídani, mimo jiné bábovka a perník od paní Pelnářové, celá skupina vyrazila směrem Vysoký vrch. Všichni se seznámili s trasou v mapě. Po celou dobu jsme hráli kolíčkovanou, a tak se všichni drželi pohromadě a snažili se zapamatovat vše, o čem jsme si povídali. Cestou jsme se zastavili u prolézaček na Nouzově a v Malých Kyšicích, kde jsme se posilnili na další pochod. Výstup na Vysoký vrch nám dal zabrat, ale stálo to za to. Z rozhledny jsme viděli Milešovku, kladenské věžáky, pražské letiště, ale hlavně husté okolní lesy a malé vesničky v blízkém okolí. Neposední kluci se prolezli po všech skalkách na vrchu. Nezapomněli prolézt “myší dírou” a změřit si tak svoji tloušťku. Po důkladném prozkoumání prostoru přišel čas na pečení buřtů. Po chvilce nejistoty, zda zvládneme rozdělat oheň, jsme napichovali uzeninu na klacíky. Vše se povedlo. Po návratu ke srubu se všichni rozhodli osvěžit se ponořením ušplapaných nohou do ledové vody -hrdinové. Po večeři a umytí nádobí jsme opět hráli hry - elektrika, ruce na stůl, na blázny. Nechyběla ani malá noční bojovka. Poslední den nás čekalo balení a úklid srubu. Zvládli jsme to v pohodě, a tak nám zbyl čas na hraní. Domů jsme odjížděli unaveni, ale spokojeni. Prožili jsme pohodové dny bez jediného problému. Jsem na všechny moje žáky pyšná.
Eva Rousová
